Separační úzkost u psů

Co je separační úzkost?

Jednou z častých stížností majitelů psů je, že psi štěkají, vyjí a ničí věci v domácnosti, když jsou sami. Psi mohou močit nebo kálet po bytě, štěkat, výt, škrábat a kousat dveře ve snaze uniknout z bytu nebo ničit další vybavení bytu. V některých případech se může jednat o nedostatečnou nebo nesprávnou výchovu psa, ale často se také může jednat o projevy tzv. separační úzkosti. Pokud je některé z tohoto výčtu nežádoucího chování navíc doprovázeno zvýšeným sliněním a projevy nervozity již během přípravy majitele na odchod (oblékání, braní klíčů do rukou, obouvání bot…), s největší pravděpodobností se jedná spíše než o nedostatečnou výchovu právě o separační úzkost. Separační úzkost vzniká na základě strachu a odloučení v případě, kdy majitelé odejdou z bytu a psa zde nechají samotného. Psi se poté snaží najít únikovou cestu, která by je zavedla za páníčky a v důsledku toho bývají nejčastěji terčem ničení dveře a jejich okolí a okolí oken. Pokusy o útěk se mohou stupňovat a mít za následek sebepoškozování až poranění zvířete. 

Kdy může separační úzkost vzniknout?

Stejně jako kočky, tak i psi si mohou vytvořit silné citové pouto na svého páníčka, které když je přerušeno, tak se může projevit nežádoucím chováním. Nejde jen o hodiny strávené v zaměstnání, kdy se vracíte během několika hodin zpět domů. Problém separační úzkosti se může plnou silou projevit zejména v době, kdy jste mimo domov více dnů za sebou, např. pobyt v nemocnici či v lázních. Fenoménem dnešní doby je i turistika. Dovolená s rodinou v Egyptě, týden v New Yorku či prodloužený víkend v Barceloně jsou místa, kam si svého psa vzít nemůžete. A právě toto jsou situace, které není dobré podcenit. Jak toto řešit? Jednou z možností je, aby měl pejsek dostatek aktivit, a to jak psychické stimulace, tak i pohybu venku. Pravidelné venčení a hlídání psů vám během vaší nepřítomnosti může zajistit nejen rodina a přátelé, ale i profesionálové, kteří se specializují na hlídání a venčení psů. Jak ale psa na váš odchod připravit? Krok po kroku si povíme v následujícím textu.

Jaké jsou příznaky separační úzkosti?

Níže uvedené příznaky mohou poukazovat na to, že váš psí mazlíček trpí separační úzkostí. Minimálně by měly vést k Vaší zvýšené pozornosti a sledování pejska.

Močení a kálení doma

Někteří psi se vyprázdní doma, pokud zůstanou v bytě sami nebo pokud jsou zavřeni v jiné místnosti než se momentálně nachází jejich majitelé. Pokud se váš mazlíček  vymočí nebo vykálí doma i ve vaší přítomnosti, pravděpodobně se nejedná o příznak separační úzkosti a bude třeba zapracovat na výcviku čistotnosti.

Močení doma může ale znamenat i zdravotní problém. Může se jednat o infekci močových cest nebo močovou inkontinenci (problém se samovolným únikem moči). Dále se může jednat i o značkování území.

Proto je vždy na místě nejprve navštívit veterináře a nechat psa vyšetřit, zda některým z těchto problémů netrpí a není třeba nasadit adekvátní léčbu.

Štěkání a vytí

Pes trpící separační úzkostí začne štěkat nebo výt kdykoli zůstane sám nebo je oddělen od svého majitele. Toto štěkání a vytí trvá většinou nepřetržitě po dobu nepřítomnosti majitele a nezdá se, že by bylo spuštěno nějakým jiným podmětem, než právě samotou.

Pokud pes štěká například při pohledu z okna na ulici, i když je majitel doma, nejedná se o projev separační úzkosti.

Žvýkání, kousání a jiné ničení domácnosti

Někteří psi se separační úzkostí mohou žvýkat různé předměty v domácnosti (rámy dveří nebo parapety, nohy od stolu, židlí, boty, utěrky …) pokud zůstanou doma sami.  Pes si může způsobit řezné nebo tržné rány na tlapkách, zlomit zuby při kousání tvrdých předmětů nebo si přivodit problémy s trávením při pozření cizího tělesa a ucpání střev. 

Opět platí, že toto chování zvířata provádí pouze v nepřítomnosti majitele a v jeho přítomnosti nemají tendence ničit vybavení bytu.

Snaha o únik

V důsledku strachu ze samoty se psi mohou pokoušet uniknout z míst, ve kterých jsou sami.

Mohou se například snažit podhrabat pod dvěřmi nebo se pokusit dostat oknem s otevřenou ventilací ven a tím může dojít k jejich zaháknutí a nebezpečí úrazu. Při takovémto destruktivním chování může dojít i k ohrožení zdraví a života psa. 

Stereotypní chování

Někteří psi mohou při ponechání o samotě chodit po bytě stereotypně tam a zpátky. Mohou se pohybovat v kruhu po místnosti nebo chodí sem a tam v rovné linii. 

Točení se dokola nebo naklánění hlavy na jednu stranu v přítomnosti majitele může značit zdravotní problém a nesouvisí se separační úzkostí. Proto je lepší s návštěvou veterináře v takovém případě neotálet.

Koprofágie

Koprofágie v překladu znamená pojídání výkalů.

Když pes zůstane sám, může docházet ke kálení v bytě a následnému pozření vlastních výkalů. Pes může pozřít všechny své výkaly nebo pouze část.  

Jedná se o úzkostné chování, které pes v přítomnosti majitele nedělá.

Proč někteří psi trpí separační úzkostí?

Neexistuje žádný vzorec podle kterého bychom mohli předpokládat, že daný pes bude nebo nebude trpět separační úzkostí. Nicméně je prokázáno, že separační úzkostí častěji trpí psi adoptovaní z útulku než psi, kteří jsou v rodině chováni od štěněte. Z toho vyplývá, že ztráta důležité osoby nebo skupiny lidí v životě psa může vést k vyvolání separační úzkosti. Poruchu mohou ale vyvolat i jiné, méně dramatické změny v životě psa. Níže uvedené situace byly pozorovány v souvislosti s rozvojem separační úzkosti:

Změna majitele

Jak bylo napsáno výše, psi z útulku mohou po adopci do nové rodiny trpět separační úzkostí. V útulku bývají často psi vyhození ze svého původního domova, což vede v budoucnu ke strachu z opuštění i současným novým majitelem a rozvoji separační úzkosti.

Změna v rozvrhu

Náhlá změna harmonogramu, zejména jedná-li se o změnu související s tím, kdy nebo jak dlouho pes zůstane sám doma, může vyvolat úzkost. 

Například pokud majitel pracuje z domova a tráví tedy většinu dne v blízkosti svého psa, ale pak změní zaměstnání, které vyžaduje, aby pes byl doma sám po dobu 6 a více hodin najednou, mohlo by u psa dojít k rozvoji separační úzkosti.

Změna bydliště

Změna bydlení a prostředí může u psů také vést ke vzniku úzkosti

Změna složení “smečky”

Náhlá absence člena rodiny, ať už v důsledku úmrtí nebo odchodu, může u psa také vyvolat úzkost. Zejména jedná-li se o pro psa důležitého člena rodiny, který ho například pravidelně krmil nebo ho venčil více než ostatní členové domácnosti. 

Co dělat když můj pes trpí separační úzkostí?

Cílem léčby psa trpícího separační úzkostí je naučit ho užívat si, případně alespoň tolerovat samotu a přestat se bát, že se majitel domů nevrátí.

Léčba mírné separační úzkosti

Pokud u svého psa pozorujete zatím pouze počínající náznaky separační úzkosti, je zde možnost snadnějšího řešení než u déle trvajícího problému. Je třeba zde použít navykací proces, který z vašeho odchodu a nepřítomnosti vyvodí  u psa místo úzkostné a někdy i agresivní reakce naopak příjemný pocit a zvíře se bude cítit uvolněně a bez zbytečného stresu. V praxi se toto cvičení provádí tak, že se nepřítomnost majitele nebo milované osoby spojí s něčím opravdu dobrým, něčím, co pes miluje.

Postupem času se pes naučí, že cokoli, čeho se bojí, pro něj ve skutečnosti znamená něco příjemného. U psů trpících separační úzkostí se často využívá rozvoj vztahu mezi osamělostí a dobrými věcmi, nejčastěji jídlem. Postup není ani příliš složitý. Kdykoliv se chystáte odejít z bytu nebo domu, nabídněte svému psovi psí hlavolam. Jedná se například o míček s otvorem, který je plněný pamlsky, které pejsek miluje. Tím, jak bude do hračky strkat čumákem nebo si s ní hrát packami, budou z míčku postupně pamlsky vypadávat a celá hra psovi zabere alespoň 20 až 30 minut. Nebo zkuste použít jinou hračku, tzv. kong. Do kongu můžete dát granule nebo pamlsky, ale stejně tak jeho vnitřní strany můžete potřít psí paštikou, nízkotučným smetanovým sýrem, zmrazeným banánem a tvarohem nebo psí konzervou.

Je také možné kong i s obsahem zmrazit, takže získání celého obsahu kongu zabere pejskovi ještě o něco více času. Jakmile se vrátíte domů, nezapomeňte tyto hračky dát z dosahu psa, aby k nim a tím pádem i k vytouženým dobrotám měl přístup pouze ve vaší nepřítomnosti. Je ale třeba mít na paměti, že tento přístup nebude fungovat u pejsků trpících těžkou separační úzkostí, protože ti většinou po odchodu majitele z důvodu velkého stresu nebudou chtít ani jíst pamlsky.

Léčba těžké separační úzkosti

Těžší případy separační úzkosti vyžadují složitější desenzibilizační program. V těchto případech je zásadní, aby si pes zvykl na to, že je sám, počínaje mnoha krátkými odloučeními, které nevyvolávají takovou úzkost až po delší dobu, kdy je pes o samotě. Tento proces ale trvá delší dobu a je nutné tedy počítat s týdny až měsíci než si myslet, že jde o otázku pár dní.

Jak řešit těžkou separační úzkost?

Postup řešení těžké separační úzkosti je složitější. Je třeba vyvarovat se sebemenšímu strachu, jinak se vše vrátí do starých kolejí a můžete začít celý postup od začátku.

Ve stručnosti jsme zde popsali jednotlivé kroky:

Krok 1:

Jak již bylo uvedeno výše, někteří psi se začnou cítit úzkostně už když vidí, že se páníček chystá odejít z bytu (obléká si kabát, nazouvá boty, bere klíče). Psi mohou začít pokňourávat, chodit za vámi, tahat vás za nohavice u kalhot a všemožně se snažit, abyste neodešli. Pokud toto váš pes nedělá a úzkost se dostavuje až když opustíte byt, můžete tento krok přeskočit. Pokud je ale právě toto případ vašeho mazlíčka, je důležité ho naučit, že ne vždy nějaký z těchto rituálů vede k vašemu odchodu. Ve zkratce to znamená, že si třeba oblečete kabát nebo nazujete boty, ale neodejdete z bytu a místo toho si třeba sednete k televizi a díváte se na ní. Nebo si vezmete do ruky klíče a jen se posadíte u jídelního stolu a čtete si apod. Toto je důležité opakovat několikrát denně, aby si pes váš odchod přestal spojovat s některým z těchto rituálů.

Mějte na paměti, že toto není otázkou pár dní, ale může to trvat i několik týdnů než si pejsek uvědomí a dostatečně vštípí, že ne každé obutí bot nebo uchopení klíčů znamená váš odchod. Proto buďte trpěliví a až poté, co uvidíte, že si pes již nevšímá toho, že se připravujete na odchod, přejděte k dalšímu kroku. Pokud byste přešli moc brzy, hrozilo by, že vše budete muset opakovat od úplného začátku.

Krok 2:

Pokud pes již není nervózní těsně před vaším odchodem z bytu, můžete přejít na další krok. Dalším krokem je postupně navykat pejska na vaší nepřítomnost. Nejprve si ale vyberte jakoukoli místnost v bytě, kde se můžete zavřít. Oblečte se, obujte se a přemístěte se do dané místnosti. Přitom za sebou zavřete dveře a psa nechte za nimi.  Postupně prodlužujte intervaly pobytu za dveřmi pokud pes bude vše zvládat. Až po této fázi můžete začít pomaličku zkoušet plánovaně odcházet z bytu, ale vždy pouze na malou chvíli. Pokud pes bude již zvládat být danou chvilku sám, můžete dobu své nepřítomnosti pomalu zvyšovat, vždy ale pouze o minutu nebo pár minut, nikdy ne skokově třeba o hodinu. 

Před vaším odchodem můžete psovi dát naplněný kong nebo nějakou interaktivní hračku.

Jakmile bude pes tolerovat 40 minut o samotě, můžete pak prodlužovat intervaly o 5 – 15 minut. Protože většina úzkostných reakcí se u psů objevuje po 40 minutách nepřítomnosti majitelů. Jakmile bude váš pes zvládat být o samotě 90 minut bez projevů úzkosti, pravděpodobně bude zvládat být sám i 4 až 6 hodin. Samozřejmě opět platí navyšovat dobu samoty postupně a nenechat psa rovnou celých 6 hodin.

Dále je důležité se se psem při příchodu domů přivítat klidným způsobem, nepřehánět to s vítáním. Stačí psa pohladit a pak si ho chvilku nevšímat dokud se nezklidní a není uvolněný. Zklidnit pejska při vítání můžete například cvičením základních povelů, které pejsek umí, jako je sedni, lehni nebo dej pac.

Dobré je také unavit svého psa před vaším odchodem a to buď fyzicky nebo psychicky. Běžte se psem na procházku a aportujte mu oblíbený míček nebo mu zkuste v trávě poschovávat pamlsky, příp. například v nějaké dece. Hledáním pamlsků se pejsek unaví hlavně psychicky a po dobu vaší nepřítomnosti bude odpočívat. Na trhu je také spousta jiných interaktivních hraček, které dokáží procvičit a unavit psí mozek.

Mohou psovi pomoci i léky?

Před podáním jakéhokoli léku používaného na problémové chování u psů se vždy nejrve raději poraďte se svým veterinářem. 

Podávání léků může být užitečné, zejm. u závažnějších případů separační úzkosti. U některých silně stresovaných psů mohou léky velmi pomoci. Mohou se také používat podpůrně při nácviku samoty, kdy v některých případech mohou urychlit adaptaci psa na samotu.

Myslete ale na to, že i když se rozhodnete použít některý z léků, je vždy stejně důležitý i nácvik navykání pejska na samotu. Nelze si říci, že podám lék a pes zvládne být za pár dní doma zcela sám i několik hodin.

Vždy je lepší poradit se nejprve s veterinářem a konzultovat další postup.

Na trhu je spousta přípravků pro zmírnění stresu u vašeho pejska.

Patří sem feromonové obojky, které napodobují feromon, který fena vytváří pro uklidnění svých štěňat. Psi jsou pak schopni rozpoznat tyto feromony během celého svého života. Dále obojky obsahují například výtažek z levandule nebo heřmánku.

Dále je možné využít tzv. Spot on proti stresu (např. Beaphar No Stress Spot On). Jedná se o roztok v pipetce, který se aplikuje na kůži psa a postupně se z něj uvolňují látky navozující zklidnění psa. Často bývá s obsahem extraktu z kozlíku lékařského.

Další možností je ochucená tabletka určená k podání do tlamky (např. Alavis Calming), kterou většina psů bez obtíží pozře.

Veterinární lékař může u těžkých stavů předepsat antidepresiva nebo modulátory nálady.

Čemu se při separační úzkosti vyvarovat?

Pokud váš pes trpí separační úzkostí, vyvarujte se, prosím, trestání svého psa pokud v rámci úzkosti doma něco zničí. Úzkost není výsledkem neposlušnosti nebo toho, že by pes dělal něco naschvál. Je to projev tísně. Pes se v případě, že se ocitne sám musí vypořádat s velkým stresem a pokud ho potrestáte, můžete nevědomky tento problém ještě prohloubit a stav zhoršit.